Titulná časť stránky:

Logo portálu

Hlavná navigácia stránky:

Ponuka portálu
Domov
Informácie
Ľudia
Kontakty
Pomocník

Obsahová časť stránky:

Problematika stárnutí - důležité mikroelementy

Dátum:19.09.2012 15:38:18

Pro většinu z nás je stárnutí věc filosofická. Chápeme, že je nezvratné a že dřív nebo později se každý s tím bude muset smířit. Učíme se s tím žít. Hledáme různá vysvětlení a přednosti zmirňující naše vnímání stárnutí – dospíváni, zkušenost, moudrost, úcta, bohatství... Tak se ve stáří stává každý filosofem.

A co tak podívat se na tento proces z hlediska biologie a fyziologie? Možná lépe pochopíme, co se v podstatě děje. Uvidíme jaké jsou příčiny a budeme moci něco udělat.

Náhled biologie, fyziologie a epigenetiky

Ano, stárnutí je otázkou filozofickou, avšak nabízí se otázka: proč jsou státy, kde průměrná délka života je více než 80 let, a v jiných (přičemž daleko ne zaostalých) – míň než 60. Fyziologie vysvětluje tyto příčiny a to s přesností do molekul a buněk našeho organizmu.

Například: molekula DNA. Je to základ genetického aparátu, každé naší buňky. Je to matrice, etalon, podle kterého jako podle šablony, buňka renovuje jakékoliv poškození nebo prostě obnovuje „opotřebované“ elementy. Čím déle je udržována DNA, tím déle má buňka možnost udržovat své mládí. Jestli je DNA poškozená, buňka začíná dělat omyly v programu sebeobnovy, chyby se nakupují. Buňka ztrácí zdraví, přestává fungovat na 100% a část buněk vůbec hyne.

Nebo prozkoumáme molekuly kyslíku. Bez nich buňky zůstávají bez energie a přesněji řečeno, bez další důležité molekuly - ATF, která je energonosičem pro všechny buňky našeho organizmu a bez energie buňky rychle stárnou.

A teď se podíváme na stejnou molekulu kyslíku, ale z jiné strany. Během chemických reakcí za účasti kyslíku se vyrábí nejenom energie pro buňky, ale i velká hrozba pro buňky. Jsou to taky molekuly, ale molekuly volných radikálů. Tyto mocné okysličovadla vyvolávají oxidaci buněčných struktur, začínají od vnějších až po genetický materiál buněk. Poškozené buňky se úplně renovovat nemohou, takže přecházejí do úrovně starých neboli umírajících buněk.

Pokud se podíváme na proces stárnutí z této strany, nebudeme již filozofovat, ale budeme se snažit dozvědět více o tom, jak se chránit.

Právě fyziologie nám nabízí mnoho povzbudivých faktorů. Například informace nové vědy, jako je epigenetika. Tato věda zkoumá faktory, které mohou ovlivňovat náš genetický aparát a tím zvětšovat nebo zmenšovat délku našeho života.

Jak se ukázalo, v našem DNA jsou zvláštní receptory – epigenetické márkry. Různé látky našeho prostředí – voda, vzduch, potraviny, mohou působit na této markry a ovlivňovat délku života DNA.

Například: výzkumy ukazují, že zbytečně tučná a kalorická jídla aktivují geny dočasného stárnutí a naopak: komponenty rostlinných potravin jsou schopny aktivovat geny dlouholetosti. Jak vidíme, délka našeho života není geneticky naprogramována na 100% ale můžeme jí měnit pomoci určitého epigenetického působení.

Odhalování funkce resveratrolu

V roce 1981 japonští vědci identifikovali hlavní účinnou látku extraktu z kořene Rděna kopinatého a nazvali jí RESVERATROL. Brzy poté se zkoumání účinků resveratrolu na lidský organizmus stalo předmětem odborných studií vědců z mnoha zemí světa a trvá doposud. Resveratrol produkují některé rostliny při napadení bakteriemi či houbami – je to taková jejích přirozená obrana. Lidský organizmus produkuje resveratrol při dlouhodobém hladovění.

Práce Davida Sinclaira PhDr., na Harvard University prokázala, že resveratrol ovlivňuje činnost genů produkujících sirtuin (skupina sedmi genů spojených s procesem stárnutí, přezdívané „geny dlouhověkosti“. Klíčem pro prodloužení života je zvýšení aktivity genu, který u kvasinek nese označení SIRT2 a u člověka se skrývá za podobnou zkratkou SIRT1. Tyto geny mají za úkol regulovat četné biologické procesy a opravovat poškozenou DNA).

Sirtuiny jsou považovány za molekuly s blahodárným účinkem na zdraví a se zázračným efektem na prodloužení života. Zdá se, že činí dědičnou informaci odolnější k poškození a to má na délku života přímo blahodárný vliv. Sirtuin tedy chrání před poškozením DNA a brání tak škodám, jež v našich buňkách s postupujícím věkem páchají například volné radikály.

Ve spolupráci se soukromou biotechnologickou firmou BIOMOL hledal Sinklairuv harvardský tým molekuly, které by dokázali genům SIRT1 „nasadit ostruhy“. Už před dvěma roky našli dvě slibné látky a obě patřili mezi polyfenoly vyskytující se například v jablkách nebo v dají. Další pátrání se proto zaměřilo na látky s touto chemickou strukturou. Jako naprostý šampión vyšel srovnaný polyfenol resveratrol hojně obsazený v hroznech a červeném víně. Tento „vinný polifenol“ zvyšuje aktivitu životodarného genu SIRT1 v lidských buňkách hned 13 krát. Resveratrol je jedním z lepších ochránců srdce a cév stejně jako germanium a koenzym Q10.

Tým italských vědců vedený neurologem Allessandrem Cellerinem z Skuola Normále Superiore v Pise také otestoval resveratrol na obratlovcích. Vybral si k tomu zvláštní tropickou rybu Nothobranchius furzeri, která je považována za obratlovce s nejkratším životem. Obvykle umírá na sešlost stářím ve věku pouhých 3 měsíců. Cellerino popsal jepičí život této ryby v roce 2003 a už tehdy jí navrhoval jako vynikající laboratorní model pro výzkum stárnutí.

Celkem 150 ryb krmil potravou různě obohacenou o resveratrol a pozoroval u nich nejen prodloužení života, ale i zlepšení zdravotního stavu a větší vitalitu. Vysoké dávky resveratrolu prodlužovali rybám život až o 50%. Ryby nebyly tak sklerotické, více si pamatovaly. Pitva prokázala, že mají v mozku více neuronů.

Dosavadní výzkumy teď prokázaly, že resveratrol účinně a vícestranně chrání srdečně cévní systém tím, že snižuje napětí cév, brání oxidaci „špatného“ cholesterolu, brání nadměrné srážlivosti krve a významně posiluje tělesný antioxidáční systém, dá se opravdu říci, že prodlužuje život. Neobyčejně významný je rovněž účinek resveratrolu proti řadě typů zhoubně nádorových onemocnění, jenž spočívá v tom, že resveratrol blokuje všechny posloupné procesy, během nichž se zdravá buňka mění na buňku rakovinovou.

Vědci odhalili ještě jeden potenciál resveratrolu, a to v léčbě cukrovky. Díky zvýšené aktivitě SIRT1 byla zjištěna lepší citlivost inzulinu v buňkách. Při výzkumech bylo taky dokázáno, že resveratrol zvyšuje inzulinovou rezistenci u zvířat, krmených potravou s vysokým obsahem tuků, což znamená velkou naděj pro osoby, trpící diabetem druhého typu. V dalších studiích o resveratrolu bylo zjištěno, že diabetici, užívající resveratrol zlepšili své skóre při zkoušce ústní glukozové tolerance, která měří tělesné schopnosti rozčleňovat a používat cukr, což je zásadní problém u diabetiků.

Úloha germania při stárnutí buněk

Germanium byl syntetizován poprvé v Japonsku kolem 5 – 7 let spátky, ještě se nevědělo k čemu je dobrý. Další výzkumy ukázali, že germanium víc než o 30% snižuje riziko onemocnění rakovinou a na 27 – 32% zvyšuje délku života, odpovídá za procesy přenosu kyslíku v organizmu a nejvíce – na mitochondrií uvnitř buňky. Právě germanium je garantem toho, že kyslík bude dopravěn a vstřebán každou buňkou. Kyslíkové hladovění buněk může taky napomáhat aktivaci genů stárnutí, ale látky, zabezpečující dopravu kyslíku naopak prodlužují život DNA. Germanium kontroluje mechanizmus dopravy kyslíku a stimuluje interferon – jednoho z hlavních elementů ochrany v imunním systému. Interferon (IFN) – je označení pro skupinu glikoproteinů produkovaných některými buňkami k odpovědi na napadení virem. Řadí se mezi citokiny. Dělí se obvykle do dvou skupin:

1. IFN-I – monomerické proteiny produkované virem napadenými buňkami a spouštějící vrozenou imunitní odpověď.
2. IFN-II – dimerní proteiny produkované T-lymfocyty a NK-buňkami, spouštějí adaptivní imunitní odpověď a bojují proti nádorovým buňkám a parazitům.

Některé interferony se používají jako léčiva. Příkladem jsou interferon beta-1a a interferon beta-1b používané k léčbě roztroušené sklerózy a taky odpovídá za mechanizmus metabolizmu kyslíku v buňkách. Jenže podávaný interferon má vedlejší účinky, takže tady byla zvolená jiná cesta – cesta posílení imunity a stimulace produkování svého interferonu. Čím více kyslíku, tím více je energie v buňkách jako ATF. A energie je hlavním příznakem mládí.

Nedostatek železa je závislý na množství Germania. Není náhodou, že hlavním přírodním zdrojem Germania jé ženšen, v medicíně starobylého východu, nejmocnější protistárnoucí rostlina.

Úloha ubichinonu - koenzymu Q10

Volné radikály, vznikající na základě oxidačních procesů v buňkách - to je hlavní hrozba pro náš genetický aparát. Antioxidanty, přírodní látky blokující oxidaci, byly jako první používány v geriatrii pro zpomalení procesů stárnutí. Například UBICHINON (koenzym Q10), který je zúčastněn v procesech tvorby univerzálního buněčného energonosiče ATF z kyslíku, a přitom blokuje volné radikály hned na začátku jejich vznikání. Ubichinon je z části syntetizován v těle, z části je přijímán s potravou. S věkem klesá podíl vlastní syntézy. Q10 je integrální součástí respiračního řetězce, nachází se tady přímo u zdroje volných kyslíkových radikálů. Má přímý antiaterogenní efekt. Je schopný snížit koncentrace lipidových hydroperoxidů v aterosklerotických lezích a zmenšit velikost aterosklerotických plátů v aortě (srdeční selhání, chronické srdeční selhání, infarkt myokardu, ateroskleróza). Efektivně redukuje alfa-tokoferoxylové radikály zpět na alfa-tokoferol, tím eliminuje potenciálně prooxidační radikály a regeneruje aktivní formu vitaminu E. Pacienti, léčení statiny (lék, podávaný na snížení hladiny cholesterolu, na kardiovaskulární problémy, na některé autoimunitní onemocnění), měli při vyšetřeních sníženou hladinu Q10. Pozitivní výsledky této látky byly publikovány u Parkinsonovy choroby. Suplementace (podávání stravy obohacené o zdraví prospěšné mikroelementy) s vysokými dávkami Q10 (1200 mg denně) snížila až o 44% projevy úpadku funkce centrálního nervového systému (CNS), včetně denních aktivit.

Byl nalezen intenzivní vztah mezi poměrem ubichinonu a procentem abnormálních spermií. Efekt ubichinonu na mobilitu spermií in vitro prokázaly Lewin a Lavon. S věkem klesá Q10 i v kůži. Stárnutí kůže vede ke tvorbě vrásek a vyšší náchylnosti k poškození zářením. Q10 se ukázal efektivní proti UVA způsobenému oxidativnímu stresu v lidských keratinocitech (hlavní pokožková buňka, představuje až 95% všech buněk v lidské pokožce) a v prevenci poškození DNA. Koenzym Q10 je velmi nestabilní a jeho větší množství, ať v prášcích nebo v roztocích, rychle se rozkládá v žaludku nebo ve svalu, takže do mitochondrií se dostane jen malá část. Zvětšení množství Q10 v preparátech, pak podstatně ovlivní jejich cenu.

VitaGermanium

Společnost Siberian Health Corporation nedávno představila produkt VitaGermanium, který má ve svém složení všechny tyto komponenty:
Pozrieť si ďalšie podrobnosti

Zobraziť komentáre k článku (0)

Späť do zoznamu

Záverečná časť stránky: